Proč rozvojové země nezvládají léčbu rakoviny prsu?
2. 4. 2011 | ecancer.org
V rozvojových zemích roste výskyt rakoviny prsu a úmrtnost na toto onemocnění je tam vysoká. V dubnovém čísle odborného časopisu The Lancet Oncology byl publikován konsenzuální přehledový článek, na kterém se podíleli onkologičtí experti z celého světa: tento článek odhalil největší problémy v diagnostice a léčbě rakoviny prsu v zemích s nízkými a středními příjmy, a navrhl některá řešení, která mohou zlepšit dosavadní výsledky, a přitom jsou přiměřená finančním možnostem chudších zemí [1].
Ilustrační obrázek: shutterstock.com
V zemích s nízkými příjmy existuje jen malé povědomí o tom, že rakovinu prsu lze léčit. Navíc zde prakticky nejsou dostupné služby patologických laboratoří, které by prováděly diagnostiku a staging, a velmi omezená je i dostupnost léčby – zvláště pak v oblastech radioterapie a chemoterapie, což jsou nezbytné léčebné postupy pro snížení úmrtnosti na rakovinu prsu.
V zemích se středními příjmy se k nejvýznamnějším problémům řadí fakt, že onemocnění je často odhaleno až v pokročilém stadiu. Dalším důvodem je to, že ženy prakticky nemají možnost časné detekce, správné diagnostiky a léčby. Sporná je i kvalita shromažďovaných údajů a k závažnosti problému přispívá i to, že programy mamografického screeningu mají ve středněpříjmových zemích nízkou prioritu.
Očekává se, že incidence a mortalita nádorových onemocnění v letech 2002–2020 na celém světě vzroste o 50 %. K nejvýznamnějšímu nárůstu přitom dojde v rozvojových zemích. Podle odborných odhadů bude v roce 2020 na celém světě diagnostikováno 16 milionů případů rakoviny, z nichž 70 % bude odhaleno právě v zemích s nízkými a středními příjmy. Rakovina prsu je celosvětově nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění u žen; proto se celosvětová veřejnost již teď musí zabývat problematikou diagnostiky a léčby této nemoci, chce-li odvrátit očekávanou globální epidemii nádorových onemocnění.
O snížení úmrtnosti na rakovinu prsu v chudých zemích již řadu let usiluje Breast Health Global Initiative (BHGI) [2], v jejímž rámci byla vypracována klinická doporučení pro časnou detekci, diagnostiku a léčbu rakoviny prsu v nízko- a středněpříjmových zemích. Nejnovější přehledový článek [1] vypracoval Benjamin O. Anderson z Fred Hutchinson Cancer Research Center v americkém Seattlu společně se svými kolegy z onkologických center po celém světě, a shrnul v něm konsenzuální zjištění, která byla prezentována na čtvrtém globálním summitu BHGI: ten se konal v Chicagu 9.–11. června 2010 a setkalo se na něm více než 150 odborníků z 43 zemí.
Zmiňovaná konsenzuální analýza [1] vznikla shrnutím panelových diskusí a zpráv účastníků summitu BHGI. V chudších zemích běžně dochází k tomu, že pacientky se dostaví k lékaři až s pokročilým stadiem onemocnění – ať už kvůli nedostatečnému povědomí o rakovině prsu, nebo kvůli špatné dostupnosti zdravotní péče. Například v Indii je 50–70 % případů karcinomu prsu diagnostikováno v lokálně pokročilém nebo metastatickém stadiu. „Zatímco v USA a v západní Evropě jsou čtyři z pěti případů rakoviny prsu vyléčeny, ve většině subsaharských zemí je toto onemocnění synonymem pro rozsudek smrti,“ píšou autoři ve svém článku.
Ve vzdělávání lékařů v rozvojových zemích většinou není kladen důraz na diagnostiku nádorových onemocnění, a léčba buď není dostupná vůbec, nebo je příliš drahá na to, aby si ji pacienti mohli dovolit (v nejchudších zemích světa si pacienti většinou léčbu hradí z vlastní kapsy). Zdravotníci ve středně- a nízkopříjmových zemích většinou ani nemají dostatečné vzdělání v onkochirurgických postupech, jako je například mastektomie, což jinými slovy znamená, že zhoubná tkáň je ponechána v těle pacientky. A pokud je pacientka operována, většinou už nedostane důležité léky, které by dokázaly zabránit recidivě onemocnění. Příčinou vysoké úmrtnosti na rakovinu prsu v zemích s nízkými a středními příjmy je kombinace všech uvedených faktorů.
Ve většině chudších zemí prakticky neexistuje osvěta o rakovině prsu. Ženy většinou neznají techniku samovyšetřování a lékaři je o těchto záležitostech ani neinformují. V nejchudších oblastech světa se samotní lékaři možná nikdy nesetkávají s rakovinou prsu v raném stadiu, a proto zřejmě nezjistí, že je potřeba toto onemocnění správně diagnostikovat a zahájit léčbu v této rané fázi, kdy je nejvyšší šance na uzdravení.
Autoři článku dále napsali: „Zdravotnictví zemí s nízkými a středními příjmy se potýká s řadou problémů, jako je sběr dat na celonárodní či regionální úrovni, infrastruktura a kapacita screeningových a léčebných programů (včetně příslušného vybavení, nákupu léků, odborného vzdělávání a akreditace), nutnost kvalitativního i kvantitativního výzkumu, který podpoří rozhodovací proces, dále strategie, které zlepší dostupnost zdravotní péče pro veřejnost, a zejména povědomí veřejnosti, zdravotníků i politických činitelů o tom, že rakovinu prsu lze poměrně efektivně a levně léčit.“
V závěru svého článku autoři uvedli: „Mezi jednotlivými zeměmi i v rámci jednotlivých zemí existuje řada rozdílů v přístupu k diagnostice a léčbě rakoviny prsu. Proto bude potřeba detailněji prozkoumat subpopulace v každé zemi či regionu, abychom lépe pochopili, jak celosvětově optimalizovat diagnostiku a léčbu rakoviny prsu u žen, kterým se dnes nedostává patřičné zdravotní péče.“
Reference
- Anderson, B. O., Cazap, E., et al. (2011). Optimisation of breast cancer management in low-resource and middle-resource countries: executive summary of the Breast Health Global Initiative consensus, 2010 The Lancet Oncology DOI: 10.1016/S1470-2045(11)70031-6
- Breast Health Global Initiative
Klíčová slova: léčba rakoviny prsu, země s nízkými příjmy, země se středními příjmy
